Možná protože se dobře prodávají a je to užitečná pomůcka do domácnosti.
Hlavně mě šití rukavic živilo a nějak mi to asi zůstalo.
Šila jsem celý den palce,vložky do pracovních rukavic.
Byla to pakárna,ale zase jsem si vydělala.
Někdo už si nepamatuje jak to bylo za ´´Totáče´´.
Pokud jste se chtěli něčím stát,museli jste mít podnik,který se za vás zaručil,že vás po vyučení příjme
a tomu držely i na učebních,nedostatkových oborech místo.Naši mi i přes známe zkoušely najít podnik
a tím se tedy Rukavičkářské Závody Dobříš.Tam se museli rodiče podepsat,že po vyučení odpracuji 3roky.
Od 10let ,možná i dříve,jsem tvrdila,že chci být švadlenou-krejčí.
Byla tím moje milovaná babička a věděla jsem co to obnáší,a že by mě to moc bavilo-
Tímto moc děkuji rodíčům,že mi to povolání,koníčka dokázali zařídit.
